Když jsem před dvěma lety z několika stran zaslechla pozitivně překvapené a mnohdy i nadšené ódy na debut GHOST BRIGADE, byla jsem velmi zvědavá. Samozřejmě, že nic není tak horké, jak se uvaří, respektive říká, a tak jsem očekávala průměr s pár podařenými melodiemi. To, co GHOST BRIGADE deskou „Guided By Fire“ uvařili, však horké, ale ano – dejme tomu, celkem bylo. Album bylo líbivé, mělo náladu a při prvním, či druhém poslechu nenudilo. Na druhou stranu všechno šlo tak nějak „podle plánu“ a já se neubránila myšlence na dobře promazaný kolovrátek. Zvláštním kouzlem, snad trochou emocí SWALLOW THE SUN, snad klidnějšími polohami připomínajícími OPETH, a dost možná také něčím naprosto nevysvětlitelným, jsem si je oblíbila.

GHOST BRIGADE si paradoxně vysoko nasazenou laťkou začali podřezávat větev. Není nikterak pozitivní, když od vás ostatní očekávají výborné, vyvážené a něčím ojedinělé album, protože debut byl ucházející, a teď „už to musí jen růst“, že ano. „Isolation Songs“ se tak stalo, v rámci žánru, jednou z nejočekávanějších desek prázdnin. S velkou úlevou mohu konstatovat, že průšvih to díkybohu není. Název alba vznikl podle slov kytaristy spontánně až po nahrání desky: „Pocit určité izolace byl pro nás hlavní inspirací a hybnou silou, alespoň v případě psaní některých textů.“. Textová stránka je očividně pro Finy velmi důležitá, navíc jim i méně jazykově nadaní rozumí opravdu téměř každé slovo. Z „My Heart Is A Tomb“ pocit zmíněné izolace přímo pryští. GHOST BRIGADE k ní ostatně, jako k první, natočili oficiální klip, ačkoliv se na desce dočkáme daleko lepších kousků. Osobně mě více zaujala hned následující „Into The Black Light“. Jemná, melodická s čistým zpěvem a melancholií, kterou si pamatujeme z předchozí desky.

„Do you ever dream about making a difference?
I have waited all my life
for someone to get me out of here
I never knew the view from the edge
of the world would look like this...“

„Lost In A Loop“ ukazuje drsnější, ne tak romantickou stranu GHOST BRIGADE s příměsí sludge. Instrumentální „22:22 – Nihil“ svou jemnou melodií vtáhne do svého nitra a navodí vnitřní osamocený pocit. Opakuje se však v pár tónech stále dokola a to mi přijde, zvlášť když melodii obmění téměř až po čtyřech minutách ze šesti, poměrně ubíjející. Jako můstek mezi skladbami však slouží dobře. Podobně jako „22:22 – Nihil“, přehnaně řečeno, zní celá deska. Ze začátku, a snad i chvíli poté, budete nadšení, pak se ale vloudí pocit, že „tohle jsem už přece slyšel/a před půl minutou“. Manne Ikonen po celou dobu „Architect Of New Beginnings“ používá hrubší polohu svého hlasu, následuje melodický refrén a skladba svižně odsýpá. Právě takhle si představuji ideální věc, kterou by se Finové mohli/měli presentovat na festivalech. Zrození v podobě „Birth“ je snad přesně takové, jak si architekt naplánoval, nebo se jeho ideím alespoň přibližuje. V rámci desky nejrůznorodější skladba. Což mě ovšem přivádí k otázce, jestli jsme se zase nedostali k výše zmíněnému kolovrátku. „Concealed Revulsions“ i „Secrets Of The Earth“ se nesou v klasickém stylu - líbivá melodie, střídání temp. Vše v podstatě dobře funguje a pasuje, ale když se pak zpětně zamyslíte, budete váhat, která je která, a to hudebně podobné příliš nejsou. Výjimkou bychom mohli označit závěrečnou „A Storm Inside“. Klidná, plynoucí, s krásnou melodií, neslívající se s ostatními písněmi.

GHOST BRIGADE jsou skvělou volbou, pokud hledáte něco oddechového. I když nejsou nasáklí čistě doomovou atmosférou, mají v sobě jakousi melancholii „spadaného listí“. Dlouhodobou záležitost v „Isolation Songs“ nehledejte, to ale neznamená, že by album bylo špatné, přestože jsem ho výše příliš nepochválila. Ono je někdy potřeba tak jednoduše, ale ne zase triviálně, pohladit. Poslouchá se to hezky.